1Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.

2Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.

3Doufej v Hospodina, a

4Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.

5Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.

6A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.

7Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.

8Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.

9Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.

10Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.

11Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.

12Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,

13Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.

14Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;

15Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.

16Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.

17Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.

18Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.

19Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;

20Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.

21Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.

22Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.

23Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.

24Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.

25Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.

26Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.

27Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.

28Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.

29Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.

30Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.

31Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.

32Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;

33Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.

34Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.

35Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

36Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

37Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,

38Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.

39Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.

40Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.