1Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.

2Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.

3Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.

4Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.

5V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.

6Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.

7Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.

8A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.

9Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.

10Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.

11Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.

12Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.

13Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.

14Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.

15Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,

16A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.

17Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.

18Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,

19Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.

20Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,

21Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.

22Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.

23Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.

24I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?

25Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.

26(Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.