1Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti. 2Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni? 3Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku. 4Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

5Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

6Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

7Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.

8Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil, 9Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil. 10V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

11A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů. 12Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží, 13Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho. 14Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají. 15Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:

16Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

17Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

18Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.

19Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu, 20Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, 21A majíce kněze velikého nad domem Božím, 22Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého, 23A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.) 24A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, 25Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

26Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy, 27Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky. 28Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá. 29Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil? 30Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj. 31Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

32Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste, 33Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli. 34Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé. 35Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu. 36Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

37Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.

38Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

39Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.