1Nechlub se dnem zítřejším, nebo nevíš, coť ten den přinese.

2Nechať tě chválí jiní, a ne ústa tvá, cizí, a ne rtové tvoji.

3Tíž má kamen, a váhu písek, ale hněv blázna těžší jest nad to obé.

4Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost, ale kdo ostojí před závistí?

5Lepší jest domlouvání zjevné, než milování tajné.

6Bezpečnější rány od přítele, než lahodná líbání nenávidícího.

7Duše sytá pohrdá i medem, ale duši lačné každá hořkost sladká.

8Jako pták zaletuje od hnízda svého, tak muž odchází od místa svého.

9Mast a kadění obveseluje srdce; tak sladkost přítele víc než rada vlastní.

10Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj, a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své; lepšíť jest soused blízký, než bratr daleký.

11Buď moudrý, synu můj, a obvesel srdce mé, ať mám co odpovědíti tomu, kdož mi utrhá.

12Opatrný vida zlé, vyhne se, ale hloupí předce jdouce, těžkosti docházejí.

13Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a od toho, kdo za cizozemku slíbil, základ jeho.

14Tomu, kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým, ráno vstávaje, za zlořečení počteno bude.

15Kapání ustavičné v čas přívalu, a žena svárlivá rovní jsou sobě;

16Kdož ji schovává, schovává vítr, a jako mast v pravici voněti bude.

17Železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.

18Kdo ostříhá fíku, jídá ovoce jeho; tak kdo ostříhá pána svého, poctěn bude.

19Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje, tak srdce člověka člověku.

20Propast a zahynutí nebývají nasyceni, tak oči člověka nasytiti se nemohou.

21Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, tak člověka pověst chvály jeho.

22Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal, neodejde od něho bláznovství jeho.

23Pilně přihlídej k dobytku svému, pečuj o stáda svá.

24Nebo ne na věky trvá bohatství, ani koruna do pronárodu.

25Když zroste tráva, a ukazuje se bylina, tehdáž ať se shromažďuje seno s hor.

26Beránkové budou k oděvu tvému, a záplata pole kozelci.

27Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému, ku pokrmu domu tvého, a živnosti děvek tvých.