1Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:

2Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.

3Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.

4Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?

5Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.

6Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.

7Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.

8Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.

9Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.

10Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.

11Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.

12Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.

13Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.

14Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.

15V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.

16Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.

17Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.

18Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.

19Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.

20Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.

21Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.