1Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

2Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

3Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

4Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

5Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

6Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

7V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

8Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

9Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

10Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

11Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

12I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

13Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.

14Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

15Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

16Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

17Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.