1Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.

2Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.

3A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.

4Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.

5Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.

6Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.

7Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.

8Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.

9Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.

10Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.

11Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.

12Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?

13Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.

14Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.

15Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.

16Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.

17Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.

18Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.

19Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.

20Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.

21Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.

22Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.