1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.

2Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.

3A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.

4Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.

5Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.

6Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.

7Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.

8Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.

9Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.

10Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.

11Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.

12Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.

13Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.

14Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.

15Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,

16Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.

17Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.

18A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.

19Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.

20Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.

21Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.

22Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.

23Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.

24Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.

25Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.

26Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,

27Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.

28Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.

29Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.

30Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,

31Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.