1Přísloví Šalomouna syna Davidova, krále Izraelského,

2Ku poznání moudrosti a cvičení, k vyrozumívání řečem rozumnosti,

3K dosažení vycvičení v opatrnosti, spravedlnosti, soudu a toho, což pravého jest,

4Aby dána byla hloupým důmyslnost, mládenečku umění a prozřetelnost.

5Když poslouchati bude moudrý, přibude mu umění, a rozumný bude vtipnější,

6K srozumění podobenství, a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich.

7Bázeň Hospodinova jest počátek umění, moudrostí a cvičením pohrdají blázni.

8Poslouchej, synu můj, cvičení otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

9Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé, a bude zlatým řetězem hrdlu tvému.

10Synu můj, jestliže by tě namlouvali hříšníci, nepřivoluj.

11Jestliže by řekli: Poď s námi, úklady čiňme krvi, skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se;

12Sehltíme je jako hrob za živa, a v cele jako ty, jenž sstupují do jámy;

13Všelijakého drahého zboží dosáhneme, naplníme domy své loupeží;

14Vrz los svůj mezi nás, měšec jeden budeme míti všickni:

15Synu můj, nevycházej na cestu s nimi, zdrž nohu svou od stezky jejich;

16Nebo nohy jejich ke zlému běží, a pospíchají k vylévání krve.

17Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

18Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

19Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

20Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

21V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

22Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

23Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

24Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

25Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

26Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

27Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

28Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.

29Proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili,

30Aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým.

31Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.

32Nebo pokoj hloupých zmorduje je, a štěstí bláznů zahubí je.

33Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.