1Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, (1a) Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. (1b) Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

2Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

3Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

4Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

5Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

6Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

7Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

8Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

9Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

10Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?

11(Psalms 60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.

12(Psalms 60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.