1I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka: 2Udělej sobě dvě trouby stříbrné. Dílem taženým uděláš je, kterýchž užívati budeš k svolání všeho množství, a když by se mělo hnouti vojsko. 3Protož kdyžkoli zatroubí na ně, shromáždí se k tobě všecko množství ke dveřím stánku úmluvy. 4Jestliže v jednu toliko zatroubí, tedy shromáždí se k tobě knížata, přední lidu Izraelského. 5Pakli by s nějakým přetrubováním troubili, hnou se s místa, kteříž leželi k východní straně. 6Když by pak troubili s přetrubováním po druhé, tedy hnou se ti, kteříž leželi ku poledni. S přetrubováním troubiti budou k tažení svému. 7Ale když byste měli svolati všecko množství, prostě bez přetrubování troubiti budete. 8Synové Aronovi kněží trubami těmi budou troubiti, a bude vám to ustanovení věčné v pronárodech vašich. 9Když vyjdete na vojnu v zemi vaší proti nepříteli ssužujícímu vás, s přetrubováním troubiti budete v trouby ty, a budete v paměti před Hospodinem Bohem svým, a zachováni budete od nepřátel svých. 10V den také veselí vašeho, a při slavnostech svých, a při začátcích měsíců vašich troubiti budete v trouby ty k obětem svým zápalným a pokojným, i budou vám na památku před Bohem vaším: Já Hospodin Bůh váš.

11I stalo se léta druhého, dvadcátý den měsíce druhého, že se vyzdvihl oblak z příbytku svědectví. 12I táhli synové Izraelští po svých taženích z pouště Sinai; a zastavil se oblak na poušti Fáran. 13Takto nejprvé brali se z rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše: 14Šla napřed korouhev vojska synů Juda po houfích svých, a nad nimi byl Názon, syn Aminadabův. 15Nad vojskem pak pokolení synů Izachar byl Natanael, syn Suar. 16A nad vojskem pokolení synů Zabulon Eliab, syn Helonův.

17Složen jest také i příbytek, a šli synové Gersonovi a synové Merari nesouce příbytek. 18Potom šla korouhev vojska Rubenova po houfích svých, a nad nimi byl Elisur, syn Sedeurův. 19Nad vojskem pak pokolení synů Simeon Salamiel, syn Surisaddai. 20A nad vojskem pokolení synů Gád Eliazaf, syn Duelův.

21Šli také i Kahatští, nesouce svatyni; onino pak vyzdvihovali příbytek, až i tito přišli. 22Potom šla korouhev vojska synů Efraim po houfích svých, a nad nimi byl Elisama, syn Amiudův. 23Nad vojskem pak pokolení synů Manasse Gamaliel, syn Fadasurův. 24A nad vojskem pokolení synů Beniamin Abidan, syn Gedeonův.

25Šla potom i korouhev vojska synů Dan, obsahující ostatek vojska po houfích svých, a nad vojskem jeho Ahiezer, syn Amisaddai. 26Nad vojskem pak pokolení synů Asser Fegiel, syn Ochranův. 27A nad vojskem pokolení synů Neftalím Ahira, syn Enanův. 28Ta jsou tažení synů Izraelských po houfích jejich, a tím pořádkem táhli.

29Řekl pak Mojžíš Chobabovi, synu Raguelovu Madianskému, tchánu svému: My se béřeme k místu, o kterémž řekl Hospodin: Dám je vám. Protož poď s námi, a dobře učiníme tobě; nebo Hospodin mnoho dobrého zaslíbil Izraelovi. 30Kterýž odpověděl jemu: Nepůjdu, ale k zemi své a k příbuznosti své se navrátím. 31I řekl Mojžíš: Neopouštěj medle nás; nebo ty jsi svědom na poušti, kde bychom se měli klásti, a budeš nám za vůdce. 32Když pak půjdeš s námi, a přijde to dobré, jímž dobře učiní nám Hospodin, tedy i tobě dobře učiníme.

33A tak brali se od hory Hospodinovy cestou tří dnů, (a truhla smlouvy Hospodinovy předcházela je,) cestou tří dnů, pro vyhlédání sobě místa k odpočinutí. 34A oblak Hospodinův byl nad nimi ve dne, když se hýbali z ležení.

35Když pak počínali jíti s truhlou, říkával Mojžíš: Povstaniž Hospodine, a rozptýleni buďte nepřátelé tvoji, a ať utíkají před tváří tvou, kteříž tě v nenávisti mají.

36Když pak stavína byla, říkával: Navratiž se, Hospodine, k desíti tisícům tisíců Izraelských.