1Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

2Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

3Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

4Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.

5Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

6Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

7Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?

8Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.

9Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.

10Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

11Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

12Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

13Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.

14Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

15Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

16Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

17Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.