1Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm. (1a) Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

2Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

3Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

4Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

5I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

6Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

7Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

8(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

9Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

10Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

11Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

12Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

13Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

14Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

15Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

16Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

17Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

18Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

19A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.

20(Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.