1Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste, 2Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce, 3Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. 4Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho. 5Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, 6Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.

7Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.

8Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.

9Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země? 10Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko. 11A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele, 12Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova, 13Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova, 14Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; 15Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus, 16Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.

17A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své, 18Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich. 19Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí. 20Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista, 21Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi, 22Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících, 23Obnoviti se pak duchem mysli vaší, 24A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.

25Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové. 26Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši. 27Nedávejte místa ďáblu. 28Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému. 29Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům. 30A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení. 31Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí, 32Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.