1Dále pak, bratří, modlte se za nás, aby slovo Páně rozmáhalo se a slaveno bylo, jako i u vás, 2A abychom vysvobozeni byli od nezbedných a zlých lidí. Neboť ne všech jest víra. 3Ale věrnýť jest Pán, kterýž utvrdí vás a ostříhati bude od zlého. 4Doufámeť pak v Pánu o vás, že to, což vám předkládáme, činíte i činiti budete. 5Pán pak spravujž srdce vaše k lásce Boží a k trpělivému očekávání Krista.

6Přikazujemeť pak vám, bratří, ve jménu Pána našeho Jezukrista, abyste se oddělovali od každého bratra, kterýž by se choval neřádně a ne podle naučení vydaného, kteréž přijal od nás. 7Nebo sami víte, kterak jest potřebí následovati nás, poněvadž jsme se nechovali mezi vámi neslušně. 8Aniž jsme darmo chleba jedli u koho, ale s prací a s těžkostí, ve dne i v noci dělajíce, abychom žádnému z vás nebyli k obtížení. 9Ne jako bychom neměli k tomu práva, ale abychom se vám za příklad vydali, abyste nás následovali. 10Nebo i když jsme byli u vás, to jsme vám předkládali: Kdož nechce dělati, aby také nejedl. 11Slyšímeť zajisté, že někteří mezi vámi chodí nezpůsobně, nic nedělajíce, ale v neužitečné věci se vydávajíce. 12Protož těm, kteříž takoví jsou, přikazujeme, a napomínáme jich skrze Pána našeho Jezukrista, aby pokojně pracujíce, svůj chléb jedli. 13Vy pak, bratří, neoblevujte dobře činíce.

14Pakli kdo neuposlechne skrze psaní řeči naší, toho znamenejte, a nemějte s ním nic činiti, ať by se zastyděl. 15Avšak nemějte ho za nepřítele, ale napomínejte jako bratra.

16Sám pak Pán pokoje dejž vám vždycky pokoj všelijakým způsobem. Pán budiž se všemi vámi.

17Pozdravení mou vlastní rukou Pavlovou, což jest za znamení v každém listu. Takť obyčejně píši. 18Milost Pána našeho Jezukrista budiž se všemi vámi. Amen. Druhý list k Tessalonicenským psán byl z Atén.